16.12.2024 má svátek: Albína
Představovat spisovatelku Zuzanu Maléřovou je pro mnohé z vás věcí naprosto zbytečnou, ale já to přece jen, pro ty kdož nezavítají tak často do některého z našich knihkupectví, či nejsou posluchači pravidelných rozhlasových vysílání, jako je například Dobré ráno na vlnách Českého Rozhlasu Dvojky a nebo Noční Mikrofórum tamtéž, udělám.
Zuzana je žena, která se svými knihami umí dotknout pravé podstaty lidského bytí a činí tak bez jakéhokoli přikrášlování. Je opravdová, jasná a čistá. Její próza je poesií - tématem: život skutečných lidí. Většinu z nich známe ze světa uměleckého či sportovního. Obé je místem jejího působení, její láskou. S divadlem je spojena již od mládí (dlouhá léta byla mluvčí Národního divadla), rozhlas ji okouzlil hned jak do něho poprvé vstoupila. A také jak aby ne, hraje v něm hlavní roli slovo, slovo jež je zároveň činem, slovo kterému pouze barva hlasu udává směr, jakým osloví své posluchače. S fotbalem má díky tatínkovi pojítko rovnou od kolébky, která stála v jednom z pokojíků Beskydské vesničky jménem Dolní Bečva. Horské kořeny ji drží pevně na zemi, přestože se umí vznášet do oblak, dobře zná hloubku nádherného pohledu z výšin i turbulence s tím spojené.
Přivádí mě k slzám a je to potok ozdravný, to už vím, a mohu se k němu kdykoli vrátit. Ne z touhy po „bolesti“, ale z touhy po vzkříšení. Slovo tak málo používané a tak důležité, vždyť k nejednomu vzkříšení dochází na naší životní pouti. Neznám nikoho, kdo dokáže věci pojmenovat tak, jako ona. Má veliký dar a s pokorou z něho ukrajuje pro všechny kdo slyší, cítí, dokáží pochopit - žena, která se dotýká lidských duší. Umí je otevřít, poslat léčivý proud slov do míst bolavých, ale také nás rozesmát, či nekompromisně nastavit zrcadlo světu ve kterém žijeme, který spolutvoříme. Má v sobě všechny polohy, které jsou třeba, aby dělala svoji práci způsobem, jaký ji odděluje od ostatních. Slzy a smích - dojetí a pobavení – melancholie a radost. Potkáváme obraz sebe samých v příbězích druhých. Její knihy jsou prostě léčivé. Jsou literaturou citu, hloubky lidského bytí, zrcadlem naší síly i slabosti, dotekem všeho co dokážeme vnímat. Jsou podáním ruky absurditě života.
Zuzana Maléřová je majitelkou humoru všech barev a jejich odstínů, od naprosto tvrdého (prošla školou svých přátel Jiřího Lábuse a Oldy Kaisera - o jejich pověstných recesích napsala knihu “Psáno v koji“ ) až k tomu z nejjemnějších. Její texty k nám promlouvají v několika rovinách, jednotlivé příběhy, jako perly v náhrdelníku, tvoří knihy, které jsou mněňavé. S každým dalším čtením objevujeme nové vrstvy, protože my sami jsme mněnaví. Říká se, že není mnoho opravdových spisovatelů v tento čas na planetě Zemi. Popsat situaci umí kde kdo, ale dát jí nadstavbu, hloubku a ryzost již ne. Tím hlavním je dar vidění za věci. I její muž to umí, i on dokáže ve svých fotografiích zobrazit duši člověka. Je mužem hlubokým a klouzání se po povrchu věcí není vlastní ani oběma dětem. Všichni tři jsou spojeni s její tvorbou a její tvorba s nimi. Fotografie Vlada Bohdana doprovázejí velkou část Zuzaniných knih, pro svoji dceru Alžbětu napsala texty písní na CD „ O lásku dál“ a novou, právě teď vyšlou, knihu “O KVĚTINĚ“ ilustroval, k překvapení všech autorčiných příznivců, syn Jeroným. Je totiž znám především jako fotbalista a jedna z hlavních postav knihy „ Proč kluci milují fotbal“. Jeho druhým domovem je tým Dukly Praha a momentálně Viktorka Žižkov. „Naše spolupráce vznikla náhodně“, říká Zuzana Maléřová. „Zrovna jsem knihu dopisovala a nazvala ji podle poslední kapitoly “O květině“. A právě ten den mi Jeroným při řeči sdělil, že měli ve škole klauzury (studuje grafický design) a že dopadl velice dobře. Tak jsem se zeptala, jaké zadání dostali. Řekl mi, že malovali akvarelem květiny. Když mi je ukázal, okamžitě jsem věděla, že je chci na obálku. Svolil, ale nabídl mi, že na tom bude pracovat, abychom měli větší výběr. Nakonec ilustroval celou knihu. Ani jsem nevěděla jak. Četl rukopis, u některých kapitol jsem si myslela, že jim nemůže v sedmnácti rozumět, ale pochopil je citem. Jejich náladu vystihnul skvěle. Jsou o koloběhu života a jeho křehkosti, od největších ztrát až k jiskřivě radostným situacím. Jsou příběhem lidí známých i neznámých. Jsou o květinách, které o nás vypovídají. Třeba o třtině nebo svízeli. Myslím, že jeho obrázky se prolnuly s mými texty.“ A mně nezbývá, než říci ANO. S obdivem smekám a vám, kdo si knihu koupíte, nebo ji třeba dostanete darem, přeji stejně vzácné a krásné chvíle, jaké jsem při čtení prožila já sama.
Tereza Pokorná
Fotografie : Dagmar Hájková
