28.03.2026 má svátek: Soňa
SEVERSKÉ SNĚNÍ Zuzany Maléřové opět plní regály našich knihkupectví, a tak nastává svátek ne jenom pro její obdivovatele, ale zcela jistě i pro nové příchozí, kteří se rozhodnou sdílet s ní lásku k zemím severským i k člověku jako takovému, k jeho schopnosti budovat a tvořit. Ať již se jedná o slavné katedrály, či „pouze“ vlastní života běh, někde v domečku v lůně přírody, v harmonii s krajem, který obývá. Je známo, že knihy Zuzany Maléřové mají své speciální, osobité kouzlo. Dotýkají se duší svých čtenářů a oni se v nich pak mohou potkat sami se sebou. Nastává svátek, protože se tentokrát nejedná o pouhé nové vydání úspěšné knihy, ale o výtisk obohacený o postscriptum - kapitoly zahrnující zcela nové zážitky, nálady, nové pocity vzniklé během další a pro tuto chvíli zatím poslední cesty na autorčin milovaný SEVER. Místo plné vnějších i vnitřních krás, symboliky a lásky uvnitř nás, kterou, jsme-li vnímaví, vynáší na povrch texty a v nich ukrytý příběh Zuzany Maléřové.
Co je kouzlem tvého severu, odkud pramení touha poznávat právě tuto část naší planety?
Možná pramení už z místa mého narození pod horou Radhošť, kde pohanský bůh sídlí v blízkosti křesťanské kaple. Severské země mne okouzlily na první dotek. Svou neokázalou a přitom nepopiratelnou krásou, která se odráží ve všem. V soužití s přírodou, ve vztahu k veřejnému prostoru, v přirozené důvěře, v samozřejmé vzájemné sounáležitosti. Často například dánská premiérka končila svou řeč větou: "Opatrujte se a starejte se o sebe navzájem." Severské země zaujímají první tři místa v žebříčku nejšťastnějších zemí světa (Finsko, Dánsko a Island) a všechny ostatní jsou v první desítce. A ne náhodou jsou současně všechny v první desítce nejméně korupčních zemí světa. A k tomu jsou vzdělaní a hrdí.
Jsou tvé severské cesty hledáním podstaty?
Jistě to nebylo vědomé, sama jsem na počátku netušila, jak daleko se dostanu. Dostanu k lidem. Protože mé výpravy nejsou ani dobrodružné, ani nebezpečné. Mířím vždy tam, kde žijí lidé, zvířata a kvetou květiny, byť třeba arktické. Netušila jsem, že se ocitnu ve vesnici na souostroví Svalbard, odkud je už nejblíže k severnímu pólu. Je tam nejsevernější pošta, muzeum a obchod. A i tam jsem mohla zaplatit kartou. A vedle toho nádherná města, královská, nabitá historií a zároveň žhavou současností. Přehlídka moderní architektury a designu. Vkus a minimalismus, praktičnost, i jistá skromnost jinak bohatých zemí. A pokud jsem nalezla nějakou podstatu, pak propojení s přírodou, s počasím, které mne naučilo užívat si život ve dnech slunných i deštivých. K tomu severské slunce, které v arktických částech v létě vůbec nezapadá. Zářící půlnoční slunce je stejně magické jako polární záře.
Hygge - je toto slovo pilířem tvé lásky k Dánsku? Odhlédnu-li od toho, že se tato země stala současným domovem tvého syna?
Určitě jedním z podstatných pilířů. Je to těžce přeložitelné slovo, které dali Dánové světu. U nás se často pojí se slovy štěstí, svíčky, kožešiny...to vše je hezké. Ale podstata tkví v každodenních maličkostech. Nevyslovují věty typu "prožij danou chvíli", "miluj sám sebe", jsou mnohem racionálnější. Oni to totiž žijí. Hygge je hezká drobnost každého dne. Když věci fungují. A k tomu je svíčka za oknem samozřejmostí. :)
Kam tě dovedlo tvé intimní Severské snění? Teď nemyslím hotovou knihu.
K uklidnění v nelehkých časech, k inspiraci, k rodině a přátelům, kteří se se mnou na cesty vydali, k naději. Daniel Bambas napsal v doslovu, že ho kniha několikrát dojala a že je to kniha o lásce. Překvapil mne, ale dnes vím, že má pravdu.
Co nyní, po svém velkém putování, pocítíš jako první, řeknu-li slovo - RÁJ?
Nekončící cesta, ke které se upínáme. Stála jsem na místech, kde jsem měla pocit, že je k němu blíž. Čistota vesniček i měst. Moří i pohoří. Klid. Nebo naopak dramatický okraj úchvatného, ale temného kráteru, kde se mísila krvavá barva podzemí s rudými kameny. Ta konečnost byla přímo hmatatelná. Ale vyplnila ho tyrkysová modř, modré oko věčnosti pod plující oblohou. Věděla jsem, že přijde bouře a že zase ustane.
Jak vzniklo postskriptum ve tvém novém vydání?
Vždycky s napětím očekávám, jak se knize bude dařit u čtenářů, jak bude přijata. První vydání Severského snění téměř zmizelo z pultů za čtyři měsíce. Byla to radost, ale i pocit zvláštního prázdna. Jako když se naplní sen. Kniha je natolik graficky krásná a nákladná, že dotisk byl finančně nereálný. V tu chvíli za mnou přišly přítelkyně, které se mnou kus knihy projely, kam zase vyrazíme. A myslely ten můj sever, především místa, kde „nic není“. Už jsme dobře věděly, že je tam všechno. A že třeba Švédsku dlužím návštěvu jediné přirozené divočiny v Evropě. Tak jsme například v Laponsku přivítaly se Sámy podzim. A tak dále. Rozhodla jsem se po roce pro druhé vydání, které má novou obálku a je rozšířeno o dalších 40 stran. O cesty do míst, kde se daří snění. Takové podstatné P.S. Poslední kapitola se jmenuje „Benjamin se chystá na cestu“. Jeho první výprava za strejdou do Kodaně. Mezitím se totiž dceři narodil syneček Benjamin. A tak mé Severské snění, mé soukromé „hygge“, končí novým začátkem.
Text: Tereza Herz Pokorná
-----------------------------------------------------------------------------------------------
Foto 1: Zuzana Maléřová a kmotři knihy - Radek Melša, Jiří Lábus a Daniel Bambas
Foto 2: Na jevišti divadelní kavárny ABC se Zuzanou Maléřovou herci Jiří Lábus, Radek Melša, Daniel Bambas a zpěvačky Marie Rottrová a Alžběta Mrva Bohdanová
Foto 3: Zuzana Maléřová s rodinou, dcerou Alžbětou, jejím mužem architektem Kamilem Mrvou a jejich synkem Benjaminem, s kamarádem Radkem Melšou a rodinnou přítelkyní herečkou Marií Drahokoupilovou
Fotografie: Alžběta Havelec Krhovjáková - křest knihy, Štěpánka Piskáčková - portrét autorky, foto knih
